To, že králové přinesli jako dar Ježíškovi zlato, nikoho neudivuje. Zlato je určitě dar hodný králů. Ale proč myrhu a kadidlo, a ne libovolnou jinou vzácnou substanci?

Myrha a kadidlo jsou pryskyřice malých pouštních stromů, Commiphora myrrha a Boswellia sacra. Pocházejí z jihu Arabského poloostrova (Omán, Jemen) a naproti za Rudým mořem z Afrického rohu (Somálsko, Etiopie). Pěstují se i jinde po světě na plantážích, a i z jiných druhů kadidlovníku, ale nejkvalitnější pryskyřice jsou právě odtud.

Kadidlovník i myrhovník patří do čeledi březulovitých (Bursaceae). Tato čeleď zahrnuje stromy či keře se zbytnělým kmenem, všechny rostou v tropech či subtropech. Ve dřevě či kůře mají kanálky s balzámy a pryskyřicemi. Všeobecně nejsou jedovaté ani alergenní, často mají jedlé plody. Patří tam například mahagon, kanárník s olejnatými plody, nebo Protium, který poskytuje kopálovou pryskyřici.

Kadidlovník i myrhovník jsou si na první pohled velmi podobné, jsou to opadavé pouštní stromy či keře, které z dálky vypadají trochu jako naše kosodřevina. Oba jsou zdrojem pryskyřice, které se odedávna používala k léčení i vykuřování. Ale při bližším prozkoumání se ukazuje, že jsou v mnoha ohledech protikladné.

Myrhovník je krátkověký strom či keř s lehkým měkkým dřevem, dožívá se asi dvaceti let. Povrchová vrstva kůry se odlupuje v tenkých cárech, živá kůra pod ní je zelená a probíhá v ní fotosyntéza (strom má malé lístky jen v období dešťů). Na větvích jsou trny, podobné jako u naší trnky. Po poranění roní strom kapky pryskyřice, které tuhnou do načervenalých hrudek. Trochu připomínají sraženou krev.

Myrha se používala k balzamování mrtvých. Je antibakteriální a proti plísním. Používá se k hojení ran, které se nechtějí uzavřít, brání šíření infekce. Takže pomáhá při aftech a hnisavých ranách v ústech, při bércových vředech, hojí praskliny na kůži a vlhké ekzémy. Vnitřně působí hlavně na trávicí soustavu, ale používá se i na infekce v hrudníku (spolu s kadidlem).

V aromaterapii se používá i k ošetření ran na duši, které se nechtějí hojit, propojuje duši s tělem a uklidňuje.

Při vykuřování - pálení - jakoby "bobtná" zevnitř.

Při destilaci se snadno spojuje s vodou, vznikající hydrolát voní příjemněji než dým ze zapálené pryskyřice. Éterický olej se destilací vyrobit vlastně nedá, vznikne hydrolát, ve kterém se na dně usadí trocha sraženiny (takže éterický olej se z pryskyřice získává extrakcí rozpouštědly, je hustý, lepkavý, tmavý, těžký). Zbytek po destilaci připomíná nabobtnalé zimní dřevokazné houby.

Kadidlovník roste výše v horách, je dlouhověký (v rodinách si stromy předávají jako součást dědictví). Listy jsou větší, lichozpeřené, poloopadavé. Svrchní vrstva kůry se loupe v tenkých šedých cárech, živá kůra pod ní je hnědočervená. Kůra po poranění roní bílé mléko, které postupně tuhne do průsvitných zlatozelených kapek.

Kadidlo se používá odedávna hlavně k vykuřování, zpomaluje a prohlubuje dýchání. Vůně spojuje nebe se zemí, otevírá vědomí něčemu vyššímu, napomáhá soustředění, uklidňuje. Takže se používá při meditacích a náboženských obřadech. Pomáhá při dýchacích potížích (astma, bronchitida, infekce v hrudníku). Na kůži působí proti vráskám a jizvám, tonizuje.

Při vykuřování pryskyřice klidně taje a pak se mění v příjemně vonící kouř.

Při destilaci není vůně tak překrásná, jako při pálení; jako by to nebyl ten pravý proces, který substanci dělá radost. Kadidlo se s vodou spojuj těžko, hydrolát sice vzniká, ale na jeho hladině plave éterický olej (který je lehký, těkavý, čirý, pronikavý a rychle se odpařuje) a celá aparatura je zalepená odpařeným a znovu zkondenzovaným kadidlem, které vypadá úplně stejně, jako by tam zkondenzovala síra (jasně žlutá lámavá krustička).

Když to shrnu: Obě substance, myrha i kadidlo, se používají k vykuřování i léčení, jsou vonné, antibakteriální, pomáhají dýchání, uklidňují. Ale tím podle mne jejich podobnost končí.

Myrha je jako mrtvá voda (hojí, konzervuje, "zastavuje čas"). V těle podporuje procesy látkové výměny, má afinitu k vodě, je chladná, ženská, temná, koncentrující.

Kadidlo je jako voda živá (oživuje, spojuje s Duchem). Podporuje dýchací procesy, svou krásu nejvíce vyjeví v ohni a vodu si protiví, je hřejivé, lehké, mužské, těkavé, prosvětlené, rozvolňující.

Takže se zdá, že chceme-li se dostat do středu - zlata - srdce, tyhle dvě tak rozdílné substance mohou být velkou pomocí při hledání a vyrovnávání.