Goetheanismus je přírodní věda obohacená o umělecké vnímání a pochopení principů působících v živých organismech. Název pochází od německého přírodovědce a umělce J.W.Goetha. Jako přírodovědný směr jej dále rozvíjí antroposofická přírodověda.

V principu se jedná o usilování o plné poznání. Základem je nezaujatá, detailní a zároveň co možná bohatá fenomenologie. Důležité je poznání souvislostí a především proměny v čase - v živé přírodě není nic statického. Poté navazuje umělecké vnímání a co možná otevřené myšlení. To vše dohromady je velice vysoká laťka a tak se může antroposofická přírodověda stát cestou osobního, nebo i duchovního, rozvoje jednotlivce.

Goetheanismus v sobě zahrnuje “mindfulness” a jako přístup nebo metodu lze aplikovat na pozorování resp. poznání jakéhokoliv objektu, nejen rostliny, zvířete nebo minerálu, ale i situace, události, pocitu, dítěte, pacienta, vztahu atd.

Otázka, kterou je možné si na začátku položit: Přeji si poznávat přírodu, abych ji uměl využít ke svému záměru a nebo, abych se s ní spřátelil a poznával kým je.

Z goetheanismu vychází mnoho praktických výstupů, které vedou k daleko nižší chybovosti, právě proto, že získávání poznatků předcházelo co možná nezaujaté a celistvé poznávání.

Příkladem jsou antroposofické léky, různé nástroje pro proudění vody nebo biodynamické preparáty pro zvýšení odolnosti a úrodnosti půdy.

V oblasti sociálního umění se goetheanismus uplatňuje jako nástroj předcházení konfliktů, který přináší radost z poznání sebe i druhého člověka, rozvíjí lidství a přispívá k míru.

Protože každý člověk má svůj unikátní úhel pohledu, je goetheanistické pozorování nejvíce úspěšné ve více lidech, v týmu. Poznatky jsou pak daleko bohatší a rychleji dostupné.

S goetheanismem se setká snad každý, kdo se zabývá praktickou aplikací antroposofie ať již v pedagogice, v medicíně nebo zemědělství. Nejvíce doma je ale přeci jen v přírodovědě.